Několik desítek žen je ročně v ČR zavražděno svými partnery v důsledku domácího násilí. Řada žen však stále umírá zbytečně, vraždě bylo možné zabránit. Jedná se o ty případy, kdy žena zemřela rukou manžela či druha, stala se obětí domácího násilí.  Stovky žen se stávají obětmi stalkingu, který často útok na jejich život předchází. Přes řadu informací a kampaní stále řada žen, které žijí v násilném vztahu, podceňuje nebezpečí, které jim může hrozit a problém s domácím násilím neřeší. Hodně mladých žen, které vstupují do svých prvních partnerských vztahů, podceňuje znaky násilného, vlastnického chování svých partnerů k sobě. Přesné statistiky, kolik žen bylo v České republice zavražděno či zabito svým partnerem či expartnerem, nejsou zveřejňovány: v přehledech zveřejňovaných Policií ČR je udáváno jen, u kolika osob byly motivem vraždy osobní vztahy. V jejich případě ale nemusí jít o domácí násilí, ani o vraždy spáchané partnerem či expartnerem, ale další osobní vazby. Odhady, kolik žen zemře rukou svého partnera také komplikuje fakt, jak je trestný čin kvalifikován. „Média ovšem každý rok referují o desítkách žen, jejichž smrt souvisí s partnerským násilím. Od ledna do poloviny listopadu 2011 média psala o 20 případech žen zavražděných či zabitých svými partnery nebo ex-partnery. Nejznámějším je případ populární spisovatelky Simony Monyové. Ta byla doma ubodána. Policie obvinila z vraždy jejího manžela. Po smrti čtyřiačtyřicetileté spisovatelky vyšlo najevo, že ji její muž dlouhodobě týral. Ovšem i další případy ukazují, jakou brutalitu, ale také bezmoc zažívají ženy – oběti domácího násilí. Jedním z takovýchto případů je smrt osmadvacetileté ženy, která byla v lednu 2011 na sesterně v Domově důchodců, kde pracovala, udeřena svým bývalým druhem zezadu baseballovou pálkou, poté polita benzinem a upálena. Alarmující je, že tato žena domácí násilí aktivně řešila, muž byl již v podmínce za nebezpečné vyhrožování jak této mladé ženě samotné, tak jejím rodičům. Je tedy otázkou, zda v tomto případě nebylo možné tragickému konci zabránit“, říká Marie Vavroňová, ředitelka o.s. ROSA. Přestože v Česku existují zákony umožňující postih násilného chování (týrání osoby ve společném obydlí, vykázání, od ledna 2010 i nebezpečné pronásledování), ne vždy je násilné chování v rodině vyhodnoceno jako násilí. Oběti stále slýchají reakce typu „zatím jste nic nehlásila“; novinové titulky článků, které informují o domácím násilí, často stále hovoří o „hádkách“ nebo „domácích konfliktech“. Například v loňském roce využilo odborného poradenství pro ženy oběti násilí  o.s. ROSA celkem 237 nových klientek. Z toho 58 žen sdělilo, že volaly policii, ale jen 2 muži byli vykázáni, 1 muž byl ve vyšetřovací vazbě a 1 muž podmínečně odsouzen. Celkem 32 % případů Policie šetřila, 68 % případů odložila. Případy byly odloženy pro nedostatek důkazů, Policie řešila případ domluvou. Aktivně hledat pomoc v případech domácího násilí nejčastěji přicházejí ženy ve věkové skupině 30 – 44 let, konkrétně ve věkových skupinách 35 – 39 let (34,5 % žen), dále pak 30 – 34 let (18,2 % žen), následují kategorie 40 – 44 let (16,3 % žen). Tedy ženy mladšího středního a středního věku, které jsou na mateřské dovolené nebo mají děti školního věku. Celkem v úplné či částečné ekonomické závislosti na svém partnerovi  žije  37,4  % žen – obětí domácího násilí.  Všechny zažívají psychické násilí. S fyzickým násilím se setkalo 75 % našich klientek. Nejvíce žen se setkalo s opakovaným fackováním (40,8 % žen), s bitím a ranami pěstmi (29,5 % žen), škrceno bylo 30,5 % žen, sraženo 29 % žen, zkopáno 20,2 %. Celých 16,2 % žen bylo bito v těhotenství. S ekonomickou kontrolou se setkalo 65,5 % klientek. Sexuální násilí ve vztahu zažilo 43 % klientek – obětí domácího násilí. ROSA každoročně 25. listopadu apeluje, aby další ženy neumíraly zbytečně, nemusely tolerovat násilí od svých partnerů, nemusely v ohrožení s dětmi utíkat z domova. Rezolucí 54/134 vyhlásilo v roce 1999 Valné shromáždění OSN 25. listopad Mezinárodním dnem za odstranění násilí na ženách. Rezoluce vyzývá vlády států, mezinárodní a nevládní organizace k aktivitám vedoucím ke zvýšení obecného povědomí o tomto problému.

]]>