Mami, chtěla bych Ti toho tolik říct. Mrzí mě, že mi neodpovíš. Možná i kdybys mohla, tak bys mi neodpověděla. Jsou otázky, který zůstanou bez odpovědí. Je to strašně dlouho, co jsme spolu mluvily naposledy. Bylo mi 16, když jsem od Tebe a od táty odešla. Pamatuju si ten večer jako bylo to bylo včera a ne jako by ty události ode dneška dělilo 6 let. Byl konec června, končila jsem prvák na gymplu a těšila se na prázdniny. Prázdniny totiž znamenaly možnost vypadnout z místa, který se honosně nazývá domov, ale pro nás to bylo vždycky spíš vězení.

Co si pamatuju, táta se k Tobě choval hrozně. Hlavně, když jsme byli doma. Venku to ještě jakž takž vydržel a nevyvolával hádky, ale pořád mezi Váma bylo cítit napětí, který pak muselo zákonitě ven. Pamatuju si, jak jsem v pátek večer měla rituál a při předpovědi počasí odříkávala modlitbu, hlavně, aby nepršelo, abysme mohli jít ven. I kdyby jen na procházku. Zůstat dva dny doma znamenalo jistotu hádky. Nejdřív při hádkách lítalo nádobí, pak nábytek a nakonec Ty. Doslova.

Stejně špatně jako deštivý víkendy jsem snášela, když jsem byla nemocná. Znamenalo to, být doma celý dny a navíc jsi musela být se mnou, takže jsi ten měsíc vydělala míň peněz. A menší výplata byla další zdroj hádek. Jako kdybys za to mohla. Dělala jsem všechno pro to, abych nebyla nemocná. Přečetla jsem si v knížce zásady zdravý životosprávy a snažila se je dodržovat. Byla jsem jediná ve třídě, která jedla ve školní jídelně všechnu zeleninu. I nenáviděnej špenát. Tak teď už víš, proč mi spolužáci dali přezdívku Kapusta. Když mi bylo 7 let, začala jsem s otužováním. Byla jsem nejzdravější dítě ve třídě, možná ve škole. Taky jsem se dobře učila. Byla jsem taková ta strašně hodná holka. Nechtěla jsem Ti přidělávat starosti, když jsem viděla, kolik už jich máš.

V práci se Ti začalo dařit, nosila jsi domů čím dál víc peněz. Manažerský post vyžadoval i reprezentaci, tak ses začala líp oblíkat. Nedalo se přehlídnout, jak Ti to slušelo. Tátu to strašně štvalo, tak Ti ze vzteku ostříhal Tvoje nádherný dlouhý vlasy. Pamatuju si, jak se smál, že teď Tě chce vidět, jak se do práce vyfikneš. Seděly jsme spolu v koupelně na zemi v těch ostříhanejch vlasech a brečely. V noci jsem ostříhaný vlasy vytahala z koše, naskládala do obálky a druhý den donesla ke kadeřnici, jestli by z nich nešla udělat paruka. Musela si myslet, že jsem cvok. Možná jsem byla a možná jsem pořád. Ale jak si udržet duševní zdraví v prostředí, který je absolutně nezdravý? V prostředí, kde se všechno točí kolem nálad naprosto nestabilního člověka, jehož životní náplň je otravovat ostatním lidem život?

Bylo mi 9 let, když jsem si poprvé sbalila batoh a chtěla odejít. Chytila jsi mě u výtahu. Rozbrečela jsem se, že se domů nechci vrátit. Prosila jsem Tě, aby ses rozvedla a abysme se odstěhovaly. A Tys mi řekla, že máš v bříšku miminko a že to miminko bude kluk a zařídí, aby měl táta v životě nějakou radost. Tak jsem Ti uvěřila. Obě jsme byly pěkně mimo. Ani ne za měsíc Tě táta zmlátil tak, že jsi potratila. Kluk se nekonal, takže z mýho pohledu zmizel poslední důvod, proč jsi chtěla s tátou zůstat. Sobecký? Spíš dětsky přímočarý. Zatímco jsi byla v nemocnici, sbalila jsem nám věci do tašek a schovala je pod postel. Mělo to být překvapení pro Tebe, až se vrátíš z nemocnice. Rozbila jsem prasátko, abysme měly na cestu k tetě. Vrátila ses o den dřív, protože jsi podepsala revers. Táta do Tebe v nemocnici tak dlouho hučel, až jsi přijala obrovskou kytici a s ní i sliby, že už Ti nikdy neublíží. Tvoje rozhodnutí jsem obrečela, jako už potolikátý. Pravdou ale je, že se táta snažil a byl u nás klid asi měsíc, což byl jednoznačně rekord. Ty ses zotavovala, užívala si tátovo chování a i moje ostražitost postupně otupěla. Obě jsme uvěřily, že takhle už by to mohlo zůstat. Ach jo, mami, kdyby se konala olympiáda v naivitě, neměly bysme konkurenci.

Po pár týdnech se táta oklepal a zpětně mi připadá, že když mu prošlo to poslední napadení s následkem v podobě potratu, už si řekl, že mu projde všechno a míra jeho agresivity výrazně stoupla. Ubližoval Ti každej den. Vůbec nechápu, jak jsi mohla chodit do práce a já do školy. Spásou bylo, když tátu poslali služebně na tři měsíce do Ameriky. Panebože, byly to nejkrásnější tři měsíce v mým životě. Jak my jsme si to užívaly! To si neumí nikdo představit. Měly jsme radost z každý drobnosti. Hlavně z toho klidu a z tý jistoty, že se nikdo nebude vztekat a řvát kvůli každý kravině. Nejlepší byly soboty ráno. Donesly jsme si snídani do postele a koukaly na Gilmorky. Táta by vyváděl.. kvůli jídlu v posteli, kvůli tomu, že se flákáme, že se koukáme na stupidní seriál… dokázal člověku zkazit každou radost. Nejvíc nám ji zkazil, když se vrátil.

Po jeho návratu se náš život vrátil do ustálenýho režimu. Dusno doma pravidelně vrcholilo hádkou kvůli naprostý malichernosti a hádka plynule přešla ve fyzický týrání. Pak byl chvilku klid. Vydechly jsme si a už to jelo nanovo. Několikrát jsem zkusila odejít, ale buď jsi mě našla zavčas nebo jsi mě od tety odvezla. V červnu před 6 lety už jsem se zpátky odvézt nenechala. Věděla jsem, že už se na to nemůžu koukat. Na Tvoje monokly, pramenící z toho nekonečnýho kolečka dusno – rána – klid. Tátu jsem nenáviděla pořád, Tebe čím dál častějc. Už jsem měla věci vybalený u tety, když jste pro mě s tátou přijeli. Odmítla jsem se vrátit a řekla, že pokud mě u tety nenecháte, tak nahlásím, že mě táta znásilnil. Vůbec nevím, co mě to napadlo, protože táta na mě v tomhle významu nikdy nesáhl. Ale zalekl se toho, co by se dělo, kdyby se taková věc měla vyšetřovat. Bál se především o svoji pověst a kariéru. Takže radši souhlasil, že zůstanu u tety. Dokonce jí slíbil na mě posílat peníze. Prosila jsem Tě tehdy, ať tam zůstaneš se mnou. Teta taky říkala, že u ní je místa dost. Dala bych cokoliv za to, abys tam tehdy zůstala. Jenže ses rozhodla odjet s tátou. Já jsem Ti ve vzteku řekla, že dokud budeš s ním, tak s Tebou nepromluvím.

A teď s Tebou můžu mluvit jen takhle. Sedím na Den matek u Tvýho hrobu a dávám Ti sem Tvoje oblíbený šeříky. Zabil Tě táta, kterej Ti způsobil krvácení do mozku, když Tě srazil a Tys nešťastně spadla hlavou na topení.

Všem maminkám na světě přeju, aby byly se svýma dětma co nejdýl a aby se dneska mohly se svýma dětma obejmout a dát si pusu.

ps