Nouzový stav a s ním spojená karanténa a opatření omezující volný pohyb obyvatel zasáhl významnou měrou do možností obětí domácího násilí vyhledat odbornou pomoc. Neziskové organizace poskytující odborné poradenství a další služby pro oběti domácího násilí velmi rychle reagovaly na sníženou možnost osobního kontaktu s oběťmi rozšířením telefonických linek a dalších prostředků distančního poradenství. ROSA – centrum pro ženy, z.s. například kromě přidání další telefonní linky a rozšíření provozu SOS linky i během velikonočních svátků zřídila na svých webových stránkách www.rosacentrum.cz možnost poradenství přes chat, posílila své poradenství na fcb messengeru, přes Skype, e-mailové poradenství a v neposlední řadě zřídila kontaktní místo pomoci v nákupním centru Zličín. V období pandemie se také velmi osvědčila aplikace Bright Sky CZ, která vznikla za podpory Nadace Vodafone a představuje unikátní soubor informací a seznam kontaktů jak pro oběti tak pro ty, co chtějí pomoci někomu ve svém okolí.

Porovnáme-li počty osobních a distančních konzultací poskytnutých pracovnicemi Informačního a poradenského centra ROSA za období od 12.3. – 25.5.2020 se stejným obdobím roku 2019, zjistíme vysoký nárůst konzultací vedených distanční formou (o 100%), ale i celkový nárůst poptávky po odborném poradenství pro oběti domácího násilí (téměř o 60%).

V důsledku nouzového stavu a souvisejících preventivních opatření vzrostl počet incidentů intenzita domácího násilí a přirozeně se tak zvýšila poptávka po službách organizací pomáhajících obětem tohoto násilí. Situace také zvýraznila mezery v poskytování pomoci obětem násilí ze strany státních institucí. Ukázal to kvalitativní výzkum realizovaný pracovnicemi Sociologického ústavu AV ČR, v.v.i. a Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy ve spolupráci s neziskovými organizacemi: ROSA – Centrum pro ženy, z.s., Acorus, z.ú., a proFem – centrum pro oběti domácího a sexuálního násilí, o.p.s. První fáze sběru dat probíhala od 18. 4. 2020 do 5. 6. 2020 a to formou rozhovorů s oběťmi násilí a sledování vývoje konkrétních anonymizovaných případů. Tato data byla doplněna o rozhovory s pracovnicemi a pracovníky dalších neziskových organizací poskytujících pomoc obětem násilí.

Výzkum potvrdil, že fyzické násilí s viditelnými důsledky je pouhou špičkou ledovce domácího násilí. Daleko častěji se totiž jedná o opakující se dlouhodobou kombinaci psychického, fyzického, sexuálního i ekonomického násilí a manipulace. Zejména v období pandemie tak násilné osoby mohly oběť ještě snadněji manipulovat a kontrolovat, a to právě v důsledku omezení pohybu a sociálních kontaktů oběti.

Dynamičnost a komplexnost problematiky domácího násilí a zejména různorodé potřeby obětí si vyžadují adekvátní a flexibilní reakci. Ovšem situace spojená s koronavirovou krizí poukázala na dlouhodobě patrné mezery v poskytování pomoci obětem různých forem násilí, a to ze strany státních institucí, zejména policie, soudů a orgánů sociálně právní ochrany dětí. Státní instituce se v prvních dvou týdnech nouzového stavu odmlčely, v dalším období postupně začaly na situaci reagovat, ale jejich aktivita z hlediska potřeb obětí nepokrývala četnost, ani intenzitu zjištěných případů. Navíc instituce v plné míře nevyužívaly ani již zavedených nástrojů pro prevenci a řešení domácího násilí.

„Dědeček ohrožoval a napadal celou rodinu, všichni se ho báli. Dospělé dceři se podařilo přivolat Policii ČR, současně přijela i záchranná služba. Muž by agresivní i vůči ošetřující lékařce, která ho z důvodu rizika násilí i vůči zdravotnickému personálu nechtěla ošetřit, pokud mu nebudou nasazena pouta. Policie ho poté odvezla na služebnu, ale v noci v 1:30 ho přivezli zpátky domů s tím, že je podnapilý, ale záchytky jsou zavřené a nemají ho kam umístit. Žádný další proaktivní monitoring případu ze strany policie neprobíhal. I tak vypadalo domácí násilí za nouzového stavu, jak popsala vedoucí poradny organizace Rosa – Centrum pro ženy, z. s., Branislava Marvanová Vargová. Institut vykázání, přímý intervenční nástroj prevence domácího násilí, tedy ne vždy fungoval tak, jak by měl.

Soudy, jež by teoreticky měly přednostně řešit právě případy násilného charakteru, kde nebezpečí stále trvá a obzvláště ty, ve kterých figurují nezletilé děti, většinu jednání odročily. Tím naopak došlo k dalšímu protahování i velmi vážných případů včetně sexuálního zneužívání. “Řada soudů se v případech domácího násilí nebo i týrání dětí absolutně zastavila, na druhou stranu v jednoduchých a z mého pohledu pro společnost méně škodlivých jednání nadále běžela” dodává Kateřina Mužíková, spolupracující právnička proFem.

Násilí mnohdy nekončí ani odchodem ze společné domácnosti. Matky žijící v azylovém domě měly například „strach děti vydat, protože partner je nezodpovědný – dítě informovalo o tom, že absolvovalo o víkendu výlet se spoustou dětí a lidí; častá je manipulace s klientkami: „tak jestli to dítě nechceš převzít, tak já si ho nechám““ popisuje „karanténní novinky“ v manipulaci ze strany násilných partnerů pracovnice brněnského Magdalenia. Pro děti žijící ve vztazích poznamenaných násilím tak pandemie mnohdy znamenala výrazné zhoršení situace. Násilí se začalo obracet i vůči nim, přičemž OSPOD ne vždy fungoval, jak by měl: „Otec je agresivní na klientku i na děti 5 a 7 let, syna držel pod krkem, léčí se v Sananimu kvůli drogám a alkoholu. Klientka se bojí děti předávat ke styku, nic ale není soudně upraveno. OSPOD doporučil, ať se klientka s otcem dohodne. Situace je v rámci pandemie horší, protože otec nedodržuje bezpečnostní epidemiologická pravidla“ popisuje situaci klientky Acorusu jeho ředitelka Jaroslava Chaloupková.

Zatímco pro možné pachatele násilí policie ve spolupráci s kraji či obcemi hledali krizová lůžka v případě vykázání v době karantény, pro oběti taková lůžka zajištěna nebyla. V ČR krizová lůžka pro oběti DN chybí dlouhodobě, nedostatečný je také počet a dostupnost pobytových služeb pro tuto cílovou skupinu jako takovou.

Zatímco státní instituce uvedl tedy nouzový stav spíše do určité paralýzy, ostatní typy pomáhajících organizací – především NNO – okamžitě zaváděly nové on-line služby, skypové konzultace a další podpůrná opatření. Tím podle všeho dokázaly částečně podchytit i tzv. latentní výskyt případů domácího násilí. A zároveň se díky analýze části takto podchycených případů ukázaly některé trhliny v systému, které by bylo do budoucna dobré řešit.

Špatné zprávy jsou, že:

• podle našich údajů domácího násilí respektive poptávky po službách poskytujících pomoc obětem přibylo,
• instituce státní správy dokáží zachytit a účinně řešit jen malou část případů,
• v tuto chvíli značná část obětí domácího násilí systémem pomoci propadá.

Dobré zprávy jsou, že:

• pomáhající organizace zásadně rozšířily služby pomoci a nastavily účinné nástroje, díky kterým dokáží poskytnout obětem pomoc v krizových situacích,
• v systému existují další nástroje pomoci, které ale v tuto chvíli nejsou dostatečné a je potřeba je lépe propojit a zacílit tak, aby pomoc obětem byla rychlá a účinná.

Kazuistika z SOS linky organizace ROSA Centrum pro ženy, konec března 2020

Na SOS linku ROSA  volá velmi rozrušená žena, která v průběhu hovoru pláče. Sděluje, že ji manžel „zmlátil“ a že má strach. Pracovnice linky nejprve zjišťuje, zda je nyní žena v bezpečí, je sama a může hovořit. Dozvídá se, že manžel na chvíli odešel, jinak je kvůli pandemii doma na home-office a proto nemohla volat dřív. Postupně vypráví svůj příběh. Ženě je 40 let, v manželství, které je bezdětné, žije 11 let. Nejprve se stydí hovořit, ale posléze sděluje, že k násilí dochází již delší dobu, avšak v poslední době, díky tomu, že jsou spolu zavřeni doma, se situace stupňuje a násilné incidenty jsou častější. Manžel je dle sdělení klientky velmi cholerický, vzteklý, výbušný a jeho chování je těžce předvídatelné. Je velmi kontrolující, neustále ji hlídá, s kým mluví, s kým se stýká, což se v době karantény ještě vystupňovalo, protože je jí pořád nablízku. V minulosti už mimo jiné došlo k výhrůžkám zabitím a škrcení. Dříve násilí nikde nehlásila, styděla se a bála, že kdyby přivolala policii, bylo by vše ještě horší, protože nemá kam odejít. Před 2 dny došlo k fyzickému napadení. Pracovnice linky se dotazuje, zda může blíže popsat, k čemu došlo. Žena hovoří o tom, že manžel byl celý den více podrážděný, už ani přesně neví, co přesně násilí spustilo, protože útok přišel opět velmi nečekaně. Manžel ji opakovaně pěstí udeřil do obličeje, poté útok pěstmi směřoval na celé tělo, zejména ruce, hrudník a když se snažila schoulit, bil ji do zad. Poté ji táhl za ruce po zemi do ložnice. Po celou dobu útoku na ni křičel a vulgárně jí nadával. V důsledku napadení klientka nemohla otáčet hlavou, musela tedy vyhledat lékařské ošetření, kam ji ale manžel doprovázel. U lékaře se bála sdělit příčinu zranění, proto uvedla, že spadla. Nyní má krční límec a je v pracovní neschopnosti. Bojí se, že se bude situace opakovat, manžel navíc vlastní legálně drženou zbraň a klientka se bojí, že by ji mohl použít, byť tím zatím nikdy nevyhrožoval. Pracovnice linky probírá se ženou podrobný bezpečnostní plán, mapuje možnosti podpory od rodiny, okolí, sousedů. Informuje ji o možnosti přivolat Policii ČR v případě ohrožení a předává informace o vykázání násilné osoby ze společného obydlí a dalších možnostech řešení. Hovoří s ní o tom, že násilí není její vina a že za násilí je vždy odpovědný ten, kdo se ho dopouští. Domlouvají se na dalším telefonátu, pokud bude moct žena zavolat, dostává také instrukce ohledně chatového poradenství a využití možností aplikace Bright Sky. Žena dostává také nabídku možnosti osobní konzultace v Informačním a poradenském centru ROSA, to je však v blízké době vzhledem k aktuální situaci spojenou s karanténními opatřeními a pracovní neschopnosti klientky nereálné. Domlouváme se tedy alespoň na tom, že se pokusíme udržet kontakt „online“. Cílem je prostřednictvím bezpečnostního plánu a informování klientky o možnostech dostupné pomoci zvýšit bezpečí klientky a zároveň při tom respektovat její potřeby. Loučíme se po více než 30 minutách hovoru.