S ekonomickou kontrolou se potýká  65,5 % obětí domácího násilí.  Žádné peníze na chod domácnost nedostává 25,6 procent obětí násilí. Cíleně málo peněz od partnera dostává 23,6  procenta týraných žen. Dalších 8,4  % žen musí o peníze prosit , jsou jim přidělovány po malých bankovkách a poté musí předložit vyúčtování. Zakázáno pracovat má 5,4 % obětí domácího násilí. Dalším problémem je zadlužování:   muži donutili své ženy podepsat pod nátlakem směnku na několik milionů korun. Ekonomické násilí někdy může být z pohledu veřejnosti absurdní: žena má zakázáno chodit pracovat, nesmí mít účet, musí vyúčtovávat každou korunu, ale přitom partner jí nedává peníze nebo ji nutí se zadlužit. Mezi ženami, které vyhledaly pomoc v azylovém zařízení pro oběti domácího násilí ROSA , celá polovina měla partnerem zakázáno chodit do zaměstnání.  Polovina jich musela předkládat účtenky ze všech obchodů, kde nakupovala.  Třetinu těchto žen partner donutil vzít si půjčku, aniž by sama mohla použít korunu pro sebe. Přitom dvě třetiny těchto žen neví, jaké prostředky má partner k dispozici, kde má konto. Většina jich sice mohla mít vlastní účet, ale většina z nich mohla hospodařit jen s penězi na jídlo, či ze svého účtu splácet partnerovy dluhy a půjčky. Celá třetina žen  se potýkala s masivní závislostí na partnerovi: partner platil sám (hotovostí či kartou) a manželce nedával do ruky žádnou hotovost. Polovina těchto žen si dokonce musela prosit o nákup hygienických potřeb pro sebe. Polovina žen musela říci partnerovi PIN ke své kartě, ale tři čtvrtiny neznali údaje ke kartě manžela a neměly žádný přístup k jeho penězům. Třetina žen pod nátlakem partnera platí jeho dluhy  Proti čtvrtině z nich je vedeno  exekuční řízení. Řada žen, obětí ekonomické manipulace a násilí, nemá základní finanční návyky, čtvrtina nikdy neměl  účet a díky tvrdé psychické  manipulaci a nízké finanční gramotnosti dané vynucenou závislostí na partnerovi, jsou snadným terčem splátkových firem a exekutorů. Tyto ženy jsou navíc ve většině případů závislé na dávkách státu – dávkách rodičovské a další státní podpoře. Násilí  souvisí s mocí, již má jeden partner nad druhým a již si chce i udržet – díky systému kontroly, kterým vyvolává strach, ovládá chování druhého partnera.Řada žen má obavy partnera opustit, i když se dopouští násilí. Chtějí zachovat dětem rodinu, bojí se, kde budou bydlet, jak se uživí, co tomu řekne okolí. Pro okolí je někdy nepochopitelné,  proč oběť zůstává s někým či  se vrací k někomu,  kdo ji týrá. Žena, která je zcela závislá na trýzniteli, je  jím ale záměrně  izolována od  rodiny a přátel. Násilnický partner má kontrolu nad jejím tělem, prožitky, zájmy. Oběť slyší opakovaně,  jak je neschopná, hloupá, je odkázána zcela na péči trýznitele, zažívá nadřazenost od partnera – bez něj by se neuživila, nesehnala práci atd. Partner kontroluje výdaje ženy, přiděluje finance, neustále ji shazuje. Násilnický  partner se uchyluje k ironii, posměškům k intelektu, postavě ženy, až zcela naruší její sebevědomí a ona se stane   paradoxně zcela závislá na svém trýzniteli. Oběťmi manipulací, kontroly a násilí ve vztahu jsou ženy všech věkových i socioekonomických skupin. Aktivně hledat pomoc v případech domácího násilí nejčastěji přicházejí ženy ve věkové skupině 30 – 44 let, konkrétně ve věkových skupinách 35 – 39 let (34,5 % žen), dále pak  30 – 34 let (18,2  % žen), následují kategorie  40 – 44 let (16,3 % žen). Tedy ženy mladšího středního a středního věku, které jsou na mateřské dovolené nebo mají děti školního věku.

]]>