Co pro člověka znamenal ten či ta druhý, druhá, se nejlépe pozná, až když už tu onen člověk není. Když už není reálná možnost zvednut telefon a zavolat, či dotyčného navštívit.
Jiřinu Šiklovou jsme znali přes třicet let. Mockrát jsme se s ní zasmáli. I na vážné problémy, ze kterých nás někdy bolela hlava, se dokázala podívat s humorem. Její názory a postoje byly jednoznačné, neměla je podle poptávky či odezvy. To u ní bylo nejen cenné, ale inspirativní. Ukázala nám, že ve finále se vždy vyplatí stát za svojí pravdou, udržet si svůj pohled.
Neviděli jsme jí každý den, ani jsme jí každý týden netelefonovali. Přesto s námi byla všudypřítomná. Věděli jsme totiž, že když bylo třeba, skutečně stačilo zavolat, zeptat se, či si jen vyslechnut její názor. A její neopakovatelnou dikcí jsme dostali její stejně neopakovatelnou radu. Svými myšlenkami, postřehy a pohledy ovlivnila a ovlivňovala naše životy i práci. Už jen tím, že jste věděli, že je možné se s ní spojit, poradit, byla oporou.
To, co udělala pro ženy v České republice, zhodnotí historie. Především však vrátila ženám sebevědomí. Ukázala, že je třeba se prosazovat, nebát se ozvat, nestydět se za ženský pohled a názor. Naznačila cestu, která vede ke skutečné rovnoprávnosti.
Řada lidí vás dokáže inspirovat, pomůže vám, je vám vzorem. Po Jiřině Šiklové, právě pro její osobnost, lidství a přátelství se nám ale bude navíc i docela obyčejně lidsky stýskat. Lidí, které máte ráda a ještě si na něj i po jeho odchodu vzpomínáte s radostí, je v životě každého z nás velmi málo. Jiřina Šiklová k takovým lidem patřila a patří.
Marie Vavroňová, zakladatelka a ředitelka
ROSA – centrum pro ženy, z.s.

MAPA PRACOVIŠTĚ

PODPORUJÍ NÁS