Vloni na jaře si kontrola vybrala spolek ROSA, který poskytuje sociální služby (odborné sociální poradenství a pobytovou službu v utajeném azylovém domě pro oběti domácího násilí ) a zaměřila se na dotaci z evropských peněz pro  azylový dům. Těžko popsat pocity. Vstup kontrolorky mi připomněl dětství, kdy jsem byla obviněna (po udání sousedky matce), že si hraji před kostelem, namísto abych poslušně stála jednu hodinu v davu věřících v kostele a poslouchala monotónní modlitby.

Paní kontrolorka nasadila přísný tón a vybafla, co vše chce naráz předložit, aniž by to mělo nějaký řád, synchronizaci. Pečlivě propočítala co je uznatelný náklad a co není. Bylo toho dost. Někdy pro mě i nepochopitelný výpad –  hračky, léky, digitální teploměr pro děti…  Neuznatelné!  To „si kupte, jak chcete, ale ne z fondů a státní  dotace..“ Nemohu ale dodnes zapomenout na výtku, že pracovnice i já jako ředitelka máme pracovní mobilní telefony, a podle ní jsou to „benefity. Nejenže z bezpečnostních důvodů je spojení nutné, je základem naší práce s oběťmi násilí, ale v té době jsme i adaptovali azylový dům a bylo zapotřebí neustálého propojení personálu a vedení.

Rok se s rokem sešel  a nečekaně nás všechny zaskočil virus Covid19. Dnes, v době nouzového stavu, jsme se snažili navýšit možnost spojení s oběťmi násilí. Poskytujeme krizové poradenství i v rouškách, ale převážně  jsme nyní odkázáni  i na onen  “benefit“ pomocí  telefonního spojení. Doba nás všechny zaskočila. Dnes část pracovnic pracuje on -line z domova. Potřebovali bychom pro možnost home office mít více laptopů, abychom mohly konzultovat i po skypu, dělat videokonference. V azylovém domě kvůli koronaviru každý den měříme ženám i dětem na čele hygienicky a bezdotykově teplotu oním teploměrem, který jsme pořídili, ale kontrolorka chtěla, abychom tento náklad zaplatili státu zpět jako neoprávněný.

V březnu 2020 se začal zvyšovat  počet telefonátů od obětí násilí i příbuzných obětí, i dotazů na on-line poradnu. Pracujeme více, šijeme si roušky. A čeká nás vracet „neoprávněné“ náklady… A pocity dnes? Někde hluboko ve mně zůstal pocit hořkosti, jaký jsem zažila v dětství. Ten z dětství jsem překonala. Dnes se ale nemohu zbavit dojmu, že i ta státní kontrola byla na něčí popud, komu jsme,  jak se lidově říká –  šlápli na kuří oko.

Pracujeme s nejzranitelnější skupinou žen, kterým jde leckdy o život, v rámci bezpečí potřebují využít dočasně úkryt a specializovanou  odbornou  pomoc. Potřebujeme ke své práci klid a sílu.

Děkuji všem dárcům,  kdož se snaží i malou částkou podporovat azylový dům ROSA.

Marie