I ženy, které zažívají domácí násilí opakovaně a dlouhodobě poté, když seberou odvahu vyhledat pomoc, dosednou do křesla v poradně a tiše řeknou na úvod: „Já nevím, jestli k vám patřím, on mě jen dvakrát škrtil…“
Není neobvyklé, že i když okolí vidí nebo slyší ponižování, z domácnosti se ozývá křik, nebo partner „jen“ rodinu psychicky deptá a děti mají obrovské problémy ve škole a mezi svými vrstevníky, samotné oběti náhled na to, že se jim děje násilí, nemají. A nebo už ví, že zažívají domácí násilí, že to není v pořádku, ale mají strach. Co když násilný partner udělá to, čím jim vyhrožuje. Zabije jí, zabije sebe, sebere děti, všem ukáže, že blázen je ona a skončí na psychiatrii. Kolik žen už tohle slyšelo? Hodně. Jen v poradně Rosy slyší devět z deseti žen výhrůžky a zastrašování, čtyři z deseti výhrůžky zabitím, každý čtvrtý partner vyhrožuje sebevraždou.
Řada žen zažívala stejné chování doma, když ještě byly dětmi v původní rodině, mohou si myslet, že to už k životu patří, mohou mít pocit, že až pokus o vraždu je to, co se nazývá domácí násilí. To jsou ale jen jeho vražedné konce.
Začátek násilí je úplně jinde. V partnerovi. V partnerovi, který má nízké sebevědomí a tak si jej dodává manipulací a získává tak moc nad partnerkou. V partnerovi, který může začít pozvolna omezováním a izolací a vy najednou přicházíte o přátele, kamarádky, širší rodinu. Pokračuje nadávkami, kontrolou, omezováním. A vy se cítíte jako ten největší lůzr na světě. Protože kdybyste byla… (…a doplňte si jakoukoli vlastnost), tak by se vám tohle nedělo. Pak možná přijde první facka, první rána pěstí. Samozřejmě se to neděje neustále, protože to by někdo nevydržel. Ale je tu přestávka, kdy sníte o tom, že už se to nebude opakovat. Ale ono se to stane na rok, za půl roku, za týden zas. A také s větší intenzitou.
Když se násilí nezastaví, stupňuje se, je nejvyšší čas vystoupit. Protože třeba právě škrcení zmíněné v úvodu, je vedle ohrožování zbraní, tím nejvíce rizikovým faktorem předvídajícím budoucí násilí s tragickým koncem. Proč? Škrcení je významným prediktorem budoucího smrtelného násilí. Pokud vás váš partner škrtil v minulosti, riziko, že vás zabije, je desetkrát vyšší. Škrcení je jedna z nejsmrtelnějších forem domácího násilí: k bezvědomí dochází během několika sekund a ke smrti během několika minut.
Zachraňte se. Plánujte své bezpečí. Kromě opuštění prostoru, odchodu od partnera, je důležité vyhýbat se podobným situacím, nemít ve svém dosahu předměty, které partner použil a mohl by použít. Pokud vás partner škrtil, vyhledejte vždy lékaře, protože některé symptomy po zranění se mohou rozvinout až později.
Klientky Informačního a poradenského centra ROSA pro ženy oběti domácího násilí v Praze zažívají fyzické násilí v 75 % procentech případů. Tolik rizikové škrcení zažilo 32,2 procent žen, které vyhledaly naši pomoc. Každý rok. V absolutních číslech: každý rok je škrceno našich 110 nových klientek, což za roky, co Rosa pomáhá, znamená skoro tři tisíce škrcených žen v Praze a okolí. Najděte odvahu a vyhledejte pomoc. Škrcení není „jen“ ani „trochu“. Jde o život.
Martina Hronová